MATURITA

Ahoj všem! Vítám vás opět po delší odmlce na svém blogu, dnes bych vám chtěla něco povědět o své maturitě, o svých pocitech a celkově se trošku ospravedlnit za svou neaktivitu na blogu. Tak jdeme na to.


Nevím zda to víte či nikoliv, ale letos jsem ukončila studium na střední škole, konkrétně na obchodní akademii. Vím, že spousta lidí má po absolvování maturitní zkoušky (MZ) tendence říkat, že to vůbec není těžké, a že to musí zvládnout každý. Já však tento názor nesdílím, protože sama jsem byla před maturitou poměrně zmatená, jak je možné, že pokud je to tak strašně easy, proč mají z MZ všichni strach a stresují se? A pokud to musí zvládnout každý jak je možné, že to někdo nezvládne?

Po (díky bohu) úspěšném absolvování maturity zastávám stále stejný názor a to ten, že maturita opravdu není tak těžká jak všichni tvrdí, nicméně bych ani neřekla, že je triviální. Připravovat se na ni musíte, ať chcete nebo ne. Písemná část je opravdu v klidu, já jsem si upřímně ani moc neuvědomovala, že jsem u maturity, připadalo mi to jako klasická písemka s tím rozdílem, že jsou přísnější podmínky a musíme přijít slušně oblečení. Co vím z pocitů mých spolužáků, brali jsme to tak více méně všichni.

Ten horší stres přišel až během svaťáku. Po pravdě střídavě se u mě projevovaly náznaky deprese, strachu a stresu se stavy odhodlání, pilného nasazení a po většinu času jsem v sobě měla jistou lhostejnost. Pokud si to neumíte dost dobře představit, tak vypadalo zhruba následovně: Ráno jsem vstala s pocitem jo! dnes to půjde, dnes se naučím tolik a tolik maturitních otázek, bude to v klidu, když to zvládli jiní, zvládnu to i já! Během dne se toto nadšení začalo vytrácet a večer už jsem byla natolik vystresovaná z množství všeho učiva, že jsem si říkala, že to absolutně nemůžu zvládnout, ani kdybych na přípravu měla měsíc. A ta zmíněná lhostejnost se většinou projevovala tím, že už to chci mít za sebou je mi jedno na jaké známky, hlavně ať už je pokoj!

Den před MZ jsem se s tím nějak vyrovnala, že to teda budu muset zvládnout a začal stoupat stres a strach. Nicméně snažila jsem se na to moc nemyslet, pročítat si ještě nějaké otázky a jít spát v rozumnou dobu. V den D jsem sice byla nervozní, ale připadalo, že spíš jen tak zdravě nervozní, žádná velká hysterie.

Řeknu vám, že z celého maturitního dopoledne bylo nejhorší čekání. Opravdu, jít vylosovat si otázku, sednout si na potítko, začít psát a následně své vědomosti obhájit nebyl až takový problém. Nejhorší ze všeho bylo to čekání i když i to uteklo, možná pod nátlakem nervozity, poměrně rychle. Největší úleva se samozřejmě dostavila až v okamžik vyhlášení výsledků. Odmaturovala jsem! to byl pocit, který mě zaplavil po vyřknutí ortelu a samozřejmě taky veliká radost a částečně smutek, protože to byly poslední chvíle strávené na střední škole,

Pro budoucí maturanty bych tedy měla několik rad a poznatků - nenechte se ovládnout stresem, na svaťák si udělejte plán a snažte se ho dodržovat, den před maturitou se už nic neučte, pouze pročítejte nebo pokud to dokážete dělejte něco úplně jiného, hodně spěte a odpočívejte, neberte žádné povzbuzující látky, zvlášť v případě, že nevíte jak bude vaše tělo reagovat, a v den maturity tam běžte s pocitem, že to prostě zvládnete, pokud budete celou dobu myslet na to kolik toho neumíte, že to nemůžete dát, tak to nedáte, věřte si a ono si vás nějaké to štěstíčko najde. ;)

Jak to sleduju, tak tenhle článek je opravdu dlouhý, takže obdivuju všechny co jej dočetli až sem a pokud vám přijde, že není nijak záživný, možná není, ale já jsem potřebovala vyjádřit své pocity a možná se moje pocity budou hodit někomu z příštích maturantů.

A jaké pocity máte před/ po maturitě Vy? Určitě mi dejte vědět dole ;)