Dnešní článek bude na trochu závažnější téma, které se bude týkat vztahu učitelů a studentů na středních školách. Je mi jasné, že tento článek nebude zcela objektivní, neboť jej píšu jako studentka a co si budeme nalhávat, spoustu věcí vidí učitel a student naprosto odlišně. Ještě bych chtěla podotknout, že tento článek není mířený proti žádné konkrétní osobě a podobnost je čistě náhodná.
Vztah učitelů a studentů je podle mého hned po získávání vědomostí, to na čem stojí celý vzdělávací systém a dle mých osobních zkušeností, hrají sympatie mezi učitelem a žáky velikou roli při učení se a získávání zájmu o danou problematiku. A od mého okolí vím, že nejsem sama kdo to tak má.
Nastíníme si situaci: Studenti mají strach chodit do hodin, bojí se prosadit svůj názor a celkově ztrácejí o předmět zájem. Učitel zkouší žáky každou hodinu, nejvíce ty žáky, kterým daný předmět dělá problém, pokud se však ti "horší" chtějí nechat vyvolat učitel jim to neumožní. Studenti už si neví rady a doženou to tedy k vedení školy, které o nespokojenosti studentů informuje kantora.
Učitel, na jehož nedostatky se poukázalo, všechny své chyby popře, a dle jeho názoru je chyba pouze na straně studenta. Podle mého uvážení nikdy není chyba na pouze na jedné straně, k vytvoření problému je vždy třeba dvojice/ kolektiv a ačkoliv se na vyostření vztahu mezi učitelem a studenty snažím dívat jak jen nejobjektivněji mohu, tak pokaždé vidím chyby na obou stranách.
Ano, studenti se mají učit a věnovat škole nějakou přípravu a je jasné, že pokud je někdo lajdák, tak mu to dá učitel pořádně "sežrat", nicméně učitel by se měl zamyslet nad tím, proč jeho studenty nebaví daný předmět, proč o něj ztratili zájem a být upřímný hlavně sám k sobě.
Co si o tom myslíte vy? Máte s podobným případem zkušenost? Pokud ano, dejte mi do komentářů vědět i spolu s vlastním názorem. Já doufám, že vás dnešní článek nenudil a příště třeba veseleji opět o kosmetice.
Dovolil bych si na to připojit názor z druhé strany. Nebo, ne z druhé strany, protože učitelem ani náhodou nejsem, ale možná trochu rozšířit kontext. Předesílám, že jsem vystudoval gymnázium a vysokou školu v technickém oboru.
OdpovědětVymazatRealita je taková, že jsou dobří učitelé a špatní učitelé. S tím se nedá nic dělat. Co si však myslím je, že za výsledky své práce je bez ohledu na vyučujícího odpovědný student. Na jeho straně by měla být motivace k dosahování výborných výsledků a budování "lepšího zítřku". Studuje pro sebe, pro nikoho jiného. Proč to říkám? Pamatuju si moc dobře, jak jsme přistupovali ke škole na gymplu. Možná, že to máte podobné, možná jste lepší. Tím lépe.
Co je jisté, že na vysoké škole to bude ještě mnohem horší. Řada kantorů je tam především vědeckými pracovníky a k výuce podle toho přistupují. Pamatuju si, jako by to bylo včera, na hlášku jednoho doktora, který mě měl v prváku z obecné chemie. "Není povinnosti vyučujícího vám látku vysvětlit. Jeho povinnost je pouze vám říct, z čeho vás bude zkoušet." Ten konkrétní pedagog paradoxně patřil k těm nejlepším, co jsem kdy potkal, vyskytli se však jiní. A mnozí studenti si stěžovali, psali na akademický senát atd... Nevyřešilo se nikdy nic. Já jsem místo toho ten čas investoval do vlastní přípravy a zpětně mohu říct, že jsem neprohloupil.
Jak bych to shrnul. Pokud považujete situaci za neúnosnou, stěžujte si, bojujte. Zároveň však nezapomeňte na to, že jste stále vy, kdo ručí za vaše studijní výsledky. Bez ohledu na okolnosti... A zkuste si z té situace vzít ponaučení. Zaručuji vám, že v životě potkáte ještě spoustu neschopných a nekompetentích lidí a budete muset s nimi nějak vyjít. Toto je možná první zkušenost, jistě však ne poslední.